Čím som si prešla, kým som prišla na to, že podnikanie je moja cesta...

04.02.2020

Pokračujem v seriáli ,,Prečo som začala podnikať". 

Musím uznať, že čím viac pribúda týchto životných príbehov žien, tým viac ma to baví. Dnes to bude 4 diel a ja som nadšená, že každý deň prichádzajú nové a nové mamičky, ktoré poznajú svoje prečo. Ja som začala podnikať ešte keď som bola slobodná. A až po narodení Evičky mi docvaklo, že nič iné nechcem robiť a podnikanie je môj nástroj ako sa dopracovať k cieľom, ktoré som si stanovila. 

Na sociálnych sieťach sú rôzne príležitosti, ktoré na nás vyskakujú neustále. Ale ako si správne vybrať? Takto hľadala aj Lucka, ktorá sa v tomto článku podelila o svoj príbeh a o to, ako sa dostala k podnikaniu. Zoznámili sme sa online a po roku spolupráce sme sa aj osobne stretli. Lucie je presne ten typ, ktorý sa nevzdáva a prekážky berie ako príležitosť. Je to silná, stále usmievavá žena, mamička, čo sa mi na nej skutočne páči...Som Vďačná za to, že sa naše cesty prepojili. Vďaka nášmu podnikateľskému projektu som získala nie len úžasnú obchodnú parterku ale aj skvelú priateľku...


Jmenuji se Lucie Maňáková a pocházím z malé vesničky poblíž Blanska, kde jsem strávila celé dětství. Můj tatínek je podnikatel a maminka, původně učitelka v mateřské školce, se věnovala malování na hrnečky a textil. Po rozvodu rodičů, jsem zůstala v domě s mámou a i když to z finančního hlediska nebylo vždy růžové, tak mě maminka vždy podporovala ve všech možných aktivitách. A že jich nebylo málo. V pěti letech jsem se začala věnovat gymnastice a následoval závodní aerobik, plavání, latinsko-americké tance, hra na piano, kytaru, zpěv,.. Většině aktivit jsem se věnovala souběžně, ale vždy naplno. V té době jsem vůbec nevěděla, co bych v životě chtěla dělat. Ale snila jsem o tom, že časem budu mít něco, co bude jen moje. Něco, co by mi zajistilo finanční svobodu a čas na věci, které budou pro mě důležité. Ale co by to mělo být?

Vždy jsem toužila žít ve velkém městě a cestovat. Tento sen se mi částečně splnil, když jsem se po střední škole rozhodla jít studovat do Prahy na Institut tropů subtropů. Byla jsem nadšená a představovala si, jak budu výzkumničit někde v Tropickém pralese. Nadšení ale brzo ochablo, protože jsem během studia zjistila, že bohužel nesplňuji podmínky pro získání grantu a moje tehdejší finanční situace mi cestování neumožňovala. Rodiče mě moc podporovat finančně nemohli a já to popravdě ani nechtěla. Našla jsem si brigádu pokojské v jednom luxusním hotelu a spolubydlela se svojí kamarádkou. Začala jsem se zajímat o fitness cvičení, správnou výživu a řekla si, že bych mohla jít touto cestou. Na fakultě měli otevírat nový obor lidské výživy, tak jsem si řekla, že to zkusím. Otevření oboru ale bylo odloženo o rok, pro nedostatečný počet zájemců a já nakonec zvolila obor Výživy zvířat a dietetiky. Ještě jsem v té době nevěděla, co přesně chci po studiích dělat a ke zvířatům jsem měla od mala velmi kladný vztah, tak proč ne?

Po ukončení vysoké školy mi kamarádka nabídla místo v jednom fitness centru, což jsem uvítala s velikým nadšením. Přece jen budu v prostředí, které mi je blízké a pracovat s podobně laděnými lidmi. Když jsem ale povýšila a převzala místo manažerky recepce, mé nadšení úplně vyhořelo. Moje tehdejší pozice byla zrušena a mě byla nyní přidělena dvojitá pracovní náplň, což mě nutilo zůstávat v práci na neplacené přesčasy nebo pracovat ještě po večerech doma. A plat? To jsem nevěděla, zda se mám nad výplatnicí smát nebo brečet. Začala jsem být frustrovaná, nervózní a tyto nálady jsem přenášela i do partnerského života. Navíc přes víkendy, jsem musela být neustále na telefonu a řešit kdejaký problém s klienty a v případě náhlé nemoci recepční zrušit veškerý program a jet do práce zaskočit. Doufala jsem v nějakou změnu.

Vše se ale rázem změnilo, když jsem otěhotněla a mě se otevřel nový svět mateřství❤! Vesmír mě asi v tu dobu miloval, protože mi rázem bylo nabídnuto i povýšení a nová pozice Manažerky zákaznického servisu, tedy vedoucí malého call centra. Byl to opravdu obrat o 180 stupňů a já si začala užívat těhotenství, jak jen to šlo.

Jak to všechno začalo?

Odjakživa jsem si přála mít velkou rodinu, takže narození Kikinky bylo pro mě něco úžasného. Je pravdou, jak se říká, že kdo nemá dítě neví, co je to opravdová láska. Byl to neskutečný pocit! Spolu ale s tímto krásným tvorečkem se objevili i ty stinnější stránky mateřství, které každá maminka dobře zná, a mužská část je zákonitě nevidí. Takže ze života se stal jeden velký domácí kolotoč okolo přebalování, uspávání, vaření a úklidu. Dny utíkaly a já cítila jen nekonečnou únavu a frustraci z toho jednotvárného období. Postupně jsem začala brigádně pracovat z domu pro fitko, takže rozptýlení sice bylo, ale zase na úkor času. Veškerou svoji pozornost jsem tedy věnovala péči o svojí rodinu, domov, práci a sebe jsem zanedbávala. Když jsem se ve chvíli klidu (v noci po uspání dítěte a úklidu bytu) podívala na Instagram nebo Facebook, vyskakovaly na mě fotky maminek s dokonalým make-upem a outfitem, ve vyšperkovaném bytě s pozitivním úsměvem. Vůbec jsem to nechápala. Kde na to berou čas a energii? A nějaká péče o pleť? Byla jsem ráda, když jsem si v poledne vyčistila zuby a opláchla obličej. Jedla jsem jen 2x denně (když malá usnula) a zťápala co se dalo, neboť to byly jediné chvíle klidu. A cvičení? Od přítele, jsem se nějaké pomoci nebo hlídání první rok prakticky nedočkala, takže pravidelné fitko nepřicházelo v úvahu a doma jsem se prostě nedonutila. Každopádně jsem se začala cítit špatně jak psychicky, tak i fyzicky. Uvědomila jsem si, že si to mateřství a ten život neužívám jak bych chtěla, jen přežívám...

Pak ale přišla změna, která mi otočila svět vzhůru nohama! Jednoho dne jsem si vyplakávala srdíčko v jedné FB skupince, a dívala se ještě po nějakém přivýdělku z domova, když mě oslovila jedna maminka a nabídla mi stát se součástí jednoho podnikatelského projektu. Nejdříve jsem byla dost skeptická, protože jsem už žila v přesvědčení, že najít práci z domova je prakticky nemožné. Samé klikačky nebo dotazníky, které zaberou plno času a dostanete pár korunek, nebo projekty, které vyžadovali vysoké vstupní investice jen za registraci a to mi zavánělo podvodem.

Hned na začátku mě překvapila informace, že zde nejsem ničím zavázána a nemusím platit žádné vstupní poplatky. Tak proč to nezkusit že? Čím víc jsem nahlížela do tohoto projektu, tím rychleji moje pochyby odplouvaly. Začala jsem si uvědomovat, jakou příležitost mám před sebou a že si díky ní můžu splnit svůj sen o časové a finanční svobodě.

Přece jen co je lepší? Můžu žít jako doposud, být na rodičovské 2 roky a pak nastoupit zpět do práce, a nebo ty dva roky pracovat na svém snu a vrátit se do práce s vědomím, že mám jeden pasivní příjem navíc... a nebo se do práce vůbec nevracet a užívat si dětství své dcerky?

A toto uvědomění byl asi moment, který byl pro mě zlomový. Otevřela jsem oči a řekla si STOP! Začala jsem si užívat tuto cestu, užívat si každý den a uvědomila si, že mateřstvím můj život rozhodně nekončí! Naopak, právě začíná!

Ja sem si vybrala a dnes pracuju na tom, aby sem se nevracela do práce a ozaj užívala detství moje dcerky. Čo by ste si vybrali vy?  

S láskou Lucia

Najnovšie články na blogu

Prečítajte si, čo je nové
 

Pokračujem v seriáli ,,Prečo som začala podnikať". Tento článok je mojou srdcovou záležitosťou. Je o Marianne, mojej veľmi dobrej priateľke, ktorá si prešla dosť ťažkým životom. V jej prípade naozaj platí: ,,Čo ťa nezabije, to ťa posilní". Je to silná žena, s dobrým srdcom. Po strednej škole sme sa dlho nevideli, avšak vďaka podnikaniu, ktorému sa...

Pokračujem v seriáli ,,Prečo som začala podnikať". Dnes to bude o Danke, ktorá žije v Nórsku so svojou rodinou. Predtým ako sa rozhodla pre život v tejto krajine, prešla si dosť zaujímavou cestou. Stále keď sa rozprávame, je to neskutočný zážitok. To čím si prešla, jej pády a vzostupy, odvaha ktorá ju neopúšťala, pred tým všetkým mám obrovský...